Supervize (nejen) pro právní profese

Výchozí stav

Právní profese v České republice (zahrnujíc zejména advokáty, exekutory, ale i další) prochází stejně jako další odvětví bouřlivou změnou, která je podpořena různými aspekty, např. celkovou elektronizací justice a s tím spojeným zrychlováním různých procesů a činností.  Současně se zvyšujícím se počtem absolventů právnických fakult, zejména v poslední dekádě, se zaplnil trh právních služeb a vzrostl konkurenční boj. Když k tomuto přidáme další atributy, které se vztahují k samotnému výkonu těchto profesí, jako například perfekcionismus, stres, tlak na lhůty a na zisk, a v některých případech workholismus (tedy určitá posedlost), a přihlédneme k tomu, že tyto profese (advokacie zejména) předpokládají určitou soutěživost, lze vysledovat, že tyto profese s sebou mohou nést vyšší riziko nezdravých návyků (nerespektování tělesných biorytmů), závislostí (na jídle či alkoholu), psychických a zdravotních problémů nebo dokonce náchylnost k syndromu vyhoření.

Nutno zdůraznit, že samotné studium na právnických fakultách (ač ryze humanitního zaměření) v České republice postrádá jakoukoliv přípravu na výkon právní praxe ve smyslu tzv. měkkých dovedností (soft skills), čímž můžeme rozumět kompetence v oblasti chování, které mají vztah k sociální/emoční inteligenci (EQ). A to i přesto, že např. Národní soustava povolání vedená pod Ministerstvem práce a sociálních věcí (www.nsp.cz), eviduje u profese advokáta soubor předpokladů, kterými je např. efektivní komunikace, ovlivňování ostatních, flexibilitu, výkonnost a další.

Ani po ukončení studií, tedy např. při výkonu praxe advokátního koncipienta, se tato situace nelepší, neboť je nadále kladen důraz, jak ze strany profesních komor (konkrétně ze strany České advokátní komory), tak ze strany školitele (tj. advokáta), především na odbornost v oblasti zákonů a jejich výkladu, a pouze okrajově je pracováno s měkkými dovednostmi jako jsou např. komunikační dovednosti, sebereflexe, duševní hygiena, apod. 

Supervize jako nástroj osobního rozvoje

Je až s podivem, že v jiných pomáhajících profesích, tj. např. u psychoterapie nebo psychologie, se supervize uplatňuje zcela přirozeně a dokonce povinně, kdežto v právních profesích je spíše popelkou, přitom její využití se s ohledem na specifika právní profese přímo nabízí. 

Pro každého pracovníka v pomáhajících profesích by měla být supervize prostředkem neustálé práce na svém profesionálním růstu. Cíle supervize se liší, podstatné je podpořit osobnost, resp. autentičnost a tvořivost supervidovaného a rozvinout jeho vlastní styl práce s klienty.