Rád bych Vám nabídl překlad ke shora uvedenému tématu, který jsem realizoval s laskavým svolením centra Takiwasi v roce 2015 po mém návratu z jejich retreatového pobytu z peruánského města Tarapoto. I když je samotný článek staršího data, téma považuji za stále velmi aktuální a vhledy a zjištění samotného Dr. Jacquese Mabita za relevantní.
MARIHUANA – ANDĚL NEBO ĎÁBEL?
Dr. Jacques Mabit, TAKIWASI, Centro de Rehabilitación de Toxicómanos y de Investigación de las Medicinas Tradicionales Tarapoto,
PERU 8 de marzo de 1997
Published in magazine TAKIWASI, No 5, pp 63-67 Tarapoto, PERU, 1997
Translated from ENG to CZE: Martin Pešek
Reviewed by: Veronika Kavenská, Veronika Píšková
Marihuana (Canabis Sativa) se stala v dnešní době předmětem živé debaty a to proto, že je typickým příkladem sporu mezi zastánci volného užívání psychoaktivních látek na straně jedné a jeho odpůrci na straně druhé. Takto vyhraněné postoje ukazují pouze dvě uzavřené možnosti: první, která je skromně zahalena v obalu tolerance, svobody a pseudoandělského přístupu k rostlinám; a druhou, která démonizuje všechny rostlinami vyvolané změněné stavy vědomí odkazujíce při tom na světový nárůst drogové závislosti. Člověk, který přivede řeč na téma legalizace, riskuje, že bude vnímán buď jako představitel „establishmentu“ (tradiční a konzervativní vládnoucí třídy společnosti – pozn. předkladatele) snažící se zachovat morální pořádek, a nebo naopak jako nezodpovědná osoba neschopná čelit výzvám moderního světa, často spojovaná s érou hippies.
Rádi bychom zde prezentovali třetí pohled na věc, možná zlatou střední cestu mezi oběma shora uvedenými přístupy, které považujeme za zkreslené a založené na určitém stupni sebeklamu. V našem magazínu jsme zmínili, že skupina, která propaguje absolutní zákaz užívání všech psychotropních látek, podporuje riziko ztráty svobody jednotlivce a podílí se na degradaci kultury původních obyvatel, což může vést v konečném důsledku k nelegálnímu obchodu s drogami (Mabit J., 1992). Léčebné centrum Takiwasi svou pedagogickou a terapeutickou činností stejně jako svými výsledky v psychoklinické oblasti (Giove R., 1996) dokazuje, že užívání psychoaktivních rostlin tradiční formou není škodlivé, ale může naopak přinášet účinný nástroj v léčení drogových závislosti.
Věříme, že je nezbytné podívat se na tuto problematiku od jejího základu, tedy začít u našeho přesvědčení o nesporné a nepopiratelné hodnotě konopí. Její medicinské přednosti jsou vynikající, prokázané nejen empirickými výzkumy, ale také po staletí pozorovanými výsledky v oblasti rozšiřování vědomí a duchovního učení. Marihuanu proto můžeme bez okolků zařadit do skupiny tzv. “master plants“, tedy rostlin, které mají schopnost „učit“.
Všechny přírodní psychoaktivní látky používané tradičně a pro posvátné účely si zaslouží speciální přístup, a ne obecné a slepé odsouzení, zároveň však nemohou být předmětem neuctivého užívání, které s sebou může přinášet určitá nebezpečí. Právě proto věříme, že je nezbytné přinést světlo do debaty analyzující aktuální pozici marihuany v naší moderní společnosti a uvést některá zjištění z naší praxe.
Rozhodující faktory při užívání psychoaktivních látek
Jsme přesvědčeni, že v dnešní době již není nutné osvětlovat, že účinky kterékoliv psychoaktivní látky záleží na třech faktorech, a to na složení psychoaktivní látky, na osobnosti konzumenta a na kontextu samotného užití.
Každý z nás dokáže rozpoznat rozdíl mezi pitím pančovaného alkoholu dvanáctiletým dítětem, které žije v ghettu na okraji společnosti, od pití kvalitního šampaňského v rodinném kruhu při příležitosti svatby nebo pití vína při jiných slavnostech, např. při křesťanské eucharistii. A přesto se ve všech třech případech jedná o užití té samé psychoaktivní látky, v tomto případě alkoholu, jehož užívání bylo mnoha vědeckými studiemi shledáno jako potencionálně škodlivé, způsobující závislost a obrovské sociální a ekonomické ztráty.
Na jednu stranu se žádný z dnešních lékařů nevyhne terapeutickému předepisování morfia kuřákům opia v Macao (dovoz opia z Velké Británie do Číny měl za následek milióny závislých a dvě tzv. opiové války mezi Velkou Británií a Čínou – pozn. předkladatele) nebo předepisování heroinu při práci se závislými pacienty např. v Ženevě (Švýcarsko je jedinou zemí na světě, která uzákonila v referendu předepisování heroinu jeho těžce závislým uživatelům. Program zkušebně běžel od roku 1994. Třináct set narkomanů, u kterých jiná léčba selhala, dostávalo heroin v 23 centrech po celé zemi, spolu s psychiatrickou léčbou – pozn. překladatele). Na druhou stranu neexistují důrazné a objektivní kampaně proti zneužívání rafinovaného cukru a jeho návykovosti, což v důsledku přispívá k nárůstu zdravotních problémů jeho konzumentů a celé společnosti (Mabit, J., 1995).
V podobném duchu je možné porovnat užívání hašiše uvnitř komunit, které používají tuto substanci k iniciačním obřadům (rituálům), například u jogínů v Indii nebo při tradičním užití hašiše marokánskými farmáři, s nerozvážným užíváním „rostlin“ mezi omladinou v západní společnosti, smíšeným užívání Ayahuasky v církvích Santo Daime v Brazílii (některé odnože Santo Daime integrovaly kouření marihuany do rituálu ceremonií s ayahuaskou – pozn. překladatele) či směsí kokainové pasty v chudinských čtvrtích na okrajích velkoměst Latinské Ameriky (kokainová pasta neboli PBC je předprodukt kokainu obvykle kouřený spolu s marihuanou a tabákem, velmi toxický a návykový – pozn. překladatele). O jaké marihuaně tedy vlastně mluvíme? Ke kterému typu užívání se vyjadřujeme?
Forma substance
Pokud mluvíme o faktorech, které se vztahují k formě užívané látky, poukazujeme na její kvalitu a dávkování (množství a četnost užití). Existuje mnoho druhů konopí a je možné užívat jej mnoha různými způsoby. Nicméně vědecké studie prokazují jeho toxicitu, která byla známa již tradičním kulturám, jak poukazuje známý specialista na Indii, Alain Daniélou: „List je rozdrcen mezi dvěma kameny a propláchnut dostatečným množstvím vody, což umožní extrakci škodlivých látek. Poté se připraví nápoj s mandlovým mlékem smíchaným s hustým hašišem, a tato směs se poté obřadně popíjí“ (Danielou A., 1992). Toto užití (formou popíjení studené směsi) umožňuje spuštění procesu detoxikace, na rozdíl od vdechování horkých spalin. Inhalace kouře mění farmakodynamiku látky (farmakodynamika se zabývá zkoumáním mechaniky působení léčiv – pozn. překladatele). Daniélou dodává s odkazem na jeho čtyřicetileté působení v iniciačních komunitách v Indii, že kouření marihuany je v těchto komunitách přísně odmítáno, neboť toxické látky nejsou kouřením vyloučeny.
Osoba uživatele
Pro jakoukoliv psychoaktivní látku existují určité stupně citlivosti, které jsou individuální pro každého jedince. Tato citlivost souvisí s intenzitou bezprostředního efektu, stejně tak jako s rizikem případného vzniku závislosti. Existují jedinci, kteří rychle reagují i na menší dávky marihuany. Ve srovnání s ostatními u nich pozorujeme rychlý vliv projevující se ve formě vizí, změnách chování, stavech zmatení, rozptýlení a neřízeném chování. Tento faktor nesmí být ignorován, zejména pokud hovoříme o volném, otevřeném a nezávislém užívání marihuany.
Ačkoliv je konopí považováno za tzv. lehkou drogu, u určitých jedinců může dojít ke vzniku silné závislosti. Charakteristika této závislosti je podle našich zkušeností tato:
Postupné pokřivení vnímání reality: Tento fenomén nastupuje pomalu a plíživě, což dotyčnému nedovoluje jeho uvědomění. Ve srovnání se závislostí na heroinu, kokainu nebo cracku se zde neobjevují dramatické příznaky, a proto je pro závislého jedince jednodušší ignorovat tuto svou přeměnu, se kterou se nepozorovatelně ztotožňuje.
Změna v uvědomování si: Vjemové pole se zaměřuje na vnitřní svět, nepostřehnutelně vymazává emoce a afekty. Jedinec postupně nahrazuje své „srdce“ svou „myslí“ a plete si pocity s myšlenkami. Tradiční curanderos (místní domorodí léčitelé) říkají, že se energie těchto osob koncentruje v hlavě. Některým lidem marihuana přináší velmi dobré výsledky v intelektuální práci a stimuluje jejich mozkovou kapacitu. Hrozí však, že se toto zdánlivě dočasné a neškodné užívání může postupně přeměnit v trvalý a patologický způsob vnímání světa.
Zbavování se tělesnosti: Vysoká mentální aktivita navozuje pocit, že závislý jedinec nalezá řešení mnoha problémů, přichází na skvělé nápady, rozumí složitým věcem. Nicméně je taktéž charakteristické, že tito stejní jedinci mají velký problém tyto své nápady zkonkretizovat a uvést je do běžného života. Je známo, že studenti vysokých škol v důsledku užívání marihuany vyplodí oslnivé nápady pro jejich diplomovou práci, kterou však nikdy nedokončí. Mají „hlavu v oblacích“ a ztrácí kontakt s půdou pod nohama, tíhnou k „odhmotňování“ sebe sama.
Projekce ve virtuální realitě: Závislý na marihuaně věří, že myslet a žít je totéž. Velká část jeho života se odehrává v jeho vnitřním imaginárním světě, který sdílí pouze se svými (taktéž závislými) kamarády. Tento aspekt se zdá dramatický, zejména pokud se týká i duchovního života – ten se tak namísto žité a v těle zakoušené spirituality přeměňuje v pouhý vzdušný sen, nekongruentní s každodenním životem, bez závazků a bez propojení se všední realitou. Jedinec se stává obětí symbolů, souvislostí, a výkladů, které se však nikdy nestanou skutečností. Odtud roste záliba pro esoteriku, magii, paralelní světy… což ve svém důsledku vede k úniku od života tady a teď.
Kontext užití
Jsme srozumění s tím, že je to právě společnost, která může podněcovat jednotlivce k úniku z reality prostřednictvím užívání drog. Zároveň ale souhlasíme s tím, že obviňování společnosti vede k zanedbávání odpovědnosti jednotlivce. Nikdo není povinen kouřit marihuanu nebo v tom pokračovat.
Slabost jednotlivce, který nebyl schopen přestoupit z dětství do puberty nebo z puberty do dospělosti , a uspořádat a zformovat tak svoji vlastní osobnost, usnadňuje vznik závislosti na marihuaně. Tuto skutečnost nelze ignorovat, neboť existují statistiky a počty konkrétních případů jedinců závislých na marihuaně: s některými z těchto případů se setkáváme přímo zde v našem léčebném centru Takiwasi. Silný kuřák konopí cítí nadšení pro tzv. New Age vlnu stejně jako je alkoholik potěšen společenstvím, které je vytvořeno kolem konzumace vína. Pokud se kouření marihuany stává normou určitých skupin (např. studentů, umělců, novinářů a dalších), jak lze potom vysledovat závislost a její projevy, když je tak široce sdílena?
Vždy existují předpoklady na straně jedince, které mohou vytvářet podmínky příznivé pro vznik závislosti na drogách. Máme za to, že se velká většina jedinců v naší post-moderní západní společnosti nedostane dále přes naivní dětinské a pubertální uspořádání osobnosti. Důvodem může být i to, že dávné obřady spojené s uvedeným přechody do dospělosti byly ztraceny a neexistuje přenášení vědomostí našich předků. Oboje bylo zničeno a znehodnoceno kvůli údajnému pokroku a nástupu vědy. Společnost má sklon inklinovat k opomínání a zanedbávání osobní odpovědnosti jednotlivců: celá společnost je nemocná. Zjišťujeme, že jak odpůrci, tak obhájci marihuany se sami subjektivně automaticky vylučují ze skupiny závislých.
V některých případech, může uživatel, který si již zvykl na užívání marihuany, hledat intenzivnější zážitky pomocí silnějších látek. Dle naší zkušenosti 90 % pacientů Centra Takiwasi, kteří se účastní léčby závislosti na kokainové pastě, započali svou závislost s konzumací marihuany. V průběhu léčby pozorujeme, že symptomy mizí ve zpětném pořadí, tedy první syndrom, který je vymazán, je ten, který se objevil jako poslední. Léčba závislosti na marihuaně se stává v mnoha případech obtížnější, než závislost na jiných návykových látkách, které jsou zjevně škodlivější. Pokud uvažujeme nad možností volného užívání marihuany, je tento faktor velmi závažný.
V Takiwasi se užívají léčivé rostliny podle konceptu amazonského tradičního šamanského učení, což umožňuje vnímat energetické tělo pacienta. U běžného uživatele marihuany pozorujeme vždy opacitu (nepropustnost pro světlo – pozn. překladatele) energetického těla, nadměrné nahromadění energie na mentální úrovni, chybějící bod zakotvení a někdy také jev, kdy fyzické tělo nezapadá do těla energetického. Všechno toto vytváří zmatek a nepořádek jak uvnitř, tak i navenek. Při energetické očistě purgativními rostlinami (např. Aristoloquia didyma) často vídáme blokaci energie na úrovni žlučníku a játer, což vyvolává často prudké a bolestné zvracení. Učení za pomocí ayahuasky se stává pro jedince závislého na marihuaně nejprve těžším k porozumění, speciálně je pro něj obtížné ponořit se do sebe samého a poznávat sama sebe. Jaký smysl mají toulky v intergalaktickém světě, konverzace s kosmickými bytostmi a nacházení sofistikovaných metafyzických teorií, když takový uživatel není schopen vyladit svůj každodenní život a uspořádat své mezilidské vztahy? Jak můžeme stavět, pokud nemáme nejprve pevný základ, o který bychom se mohli opřít?
Marihuana a spiritualita
Konopí je užíváno při rituálech v mnoha různých kulturách a má nesporné benefity. Tyto tradiční společnosti integrují jeho užití do posvátného kontextu, který vždy zahrnuje rituál zděděný prostřednictvím tradiční iniciace. Rostlina je považována za posvátnou, protože ji obývá duch, který je živý a schopný ukázat, jakým způsobem k němu přistupovat. Jinými slovy, rituál není pomyslný výtvor člověka, ale způsob (kód, šifra) komunikace vyjádřený samotnou podstatou rostliny, její přirozenou vlastní strukturou. Nejedná se o uměleckou kreaci založenou na estetice, ani o divadelní představení, kde může kdokoliv improvizovat, ale o pracovní postup, posvátnou technologii, která je výsledkem dlouhého učení. Stejně jako jakýkoliv jiný jazyk vyžaduje i tento způsob komunikace důslednost a přesnost, aby byl výsledek úspěšný, a ne škodlivý. Úkolem je navodit komunikaci s duchem rostliny, která je živou a inteligentní entitou.
Je zřejmé, že se jedná o hlubokou úctu k „bohům“, a že posvátný akt s posvátnou rostlinou vyžaduje duchovní rozvoj, a to jak vnitřní, tak vnější. Danielou například klade důraz na přístup přijímaný v Indii, který zahrnuje očistné koupele a nošení čistého oblečení. Uvádí, že: „Duch marihuany je znepokojený a uražený, když je uživatel rozptylován jinými činnostmi“. Závislost je zde chápána jako důsledek přestupku, kdy dotčený (uražený) duch rostliny ovládne jedince. Léčba takového ovládnutí se neobejde bez exorcismu, jehož účelem je zklidnění onoho ducha rostliny a jeho přesvědčení o nutnosti opustit tělo jeho oběti.
Danielou uzavírá: „Duchové rostlin, ať již konopí, tabáku, máku nebo kokových listů, jsou přátelskými entitami, které nám dovolí zmírnit naše utrpení a otevřít dveře do tajemných světů. Zákazy, stejně jako nerozumné užívání rostlin, jsou špatné a vyvolávají hněv duchů těchto rostlin.“
Marihuana má tendenci blokovat vývoj uživatelů, kteří prochází hledáním vlastního já. Bývají často lapeni v mentálních hrách a někdy se jejich mysl ztratí ve zmatku, který má za následek, že se chovají nepřiléhavě situaci nebo dokonce nebezpečně pro okolí, jak jsme měli možnost v mnoha případech vidět.
Závislost na marihuaně si uživatelé málokdy připouští. Existuje bezpočet triků, které jedinec závislý na konopí využívá, aby ospravedlnil svoji závislost. „Láska“ závislého jedince ke konopí způsobuje, že se k němu nemohou dostat smysluplná slova, jeho mysl ztrácí racionalitu. Pokud se jedná o upřímnou osobu, je možné zkusit ověřit možnost její závislosti tím, že ji požádáme, aby na nějakou dobu nechala veškerého užívání. Tento čas ji mnohdy umožní pocítit, jak je její závislosti na marihuaně závažná.
Mezi náruživým konzumentem a abstinentem existuje celá škála rozdílných stavů a vztahů k marihuaně. Mnozí uživatelé mají kontrolu nad užíváním konopí, stejně jako mnoho lidí ví, jak si vychutnat dobré víno bez toho, aniž by se z nich stali alkoholici. Nehovoříme o duchovním hledání, ale o momentech relaxace. Obhájci užívání konopí poukazují odůvodněně na to, že mnoho lidí užívajících konopí, ať již se jedná o sváteční kuřáky nebo o každodenní uživatele, fungují v běžném životě dobře. Je zřejmé, že jejich návyky nejsou škodlivé pro společnost. Ale ptáme se, zda ve vztahu k posvátným rostlinám jde jen o to fungovat dobře a zda nedostatek okamžitých a viditelných následků na sociální úrovni nepodceňuje riziko v delším časovém horizontu, kterým je postupná lhostejnost k běžnému občanskému životu a neschopnost působit v konkrétní realitě pro všeobecné blaho. Tím, že marihuana nezpůsobuje příliš škod na fyzické úrovni, může vypadat neškodně. K poškození však dochází především na energetické a duchovní úrovni, a ty nejsou na první pohled viditelné.
Někteří z našich přátel, kteří byli závislí na marihuaně a kteří se rozhodli dočasně nechat jejího užívání, mohou svědčit o nepopiratelném zlepšení na úrovni fyzické, psychické i duchovní. Tato protizkouška nám připadá nanejvýš přesvědčivá. Stejný úkaz je pozorován u pacientů, kteří přichází do Takiwasi.
Ohlasy New Age
Fenomén mentalizace nachází ohlas v některých pseudospirituálních knihách, které umožňují plout v příjemných představách bez větších změn v každodenním životě. Chtěli bychom to stručně ilustrovat na příkladě dvou důležitých osobnostech hnutí New Age, Castañedovi a Oshovi: kterákoliv návštěva knihkupectví s duchovní literaturou nebo letištní prodejny knih však jistě tento seznam doplní.
Překvapující je paralela mezi uživatelem marihuany a dílem Carlose Castañedy. Uživatelé marihuany mají tento typ literatury velmi rádi. Castañeda dokázal úspěšně popsat jiné aspekty reality a zprostředkovat je západní společnosti, žíznivé po spiritualitě a nových perspektivách a věděl, jak vyložit tehdejší existenční problémy prostřednictvím znamenitého a podněcujícího literárního vyjádření. Nicméně prezentoval fantazijní svět bez jasné metodiky, na základě které by bylo možné k tomuto (spirituálnímu) světu přistoupit, a tak tento svět zůstal pro běžného jedince prakticky nepřístupný. Na druhé straně Castañeda pomlčel o základní věci: o hmotném každodenním životě, o citovém životě, o konkrétnu. Jsme ponořeni v magii, čarování, parapsychologii, zvláštních úkazech. V pomíjivých světech, kde lidské bytosti z masa a kostí, jako vy nebo já, neexistují. Přistupujeme blíže k virtuální realitě, unikáme dále pryč, sklouzáme za všechny představy. Pořád to stejné, Castañeda vypadá jako duch, a my se ztrácíme v diskuzi o autenticitě jeho údajných prožitků, národnosti, sociálním statutu, opravdové úrovni vědění a osobním rozvoji. Proč tak mnoho tajemství a stínů, když již bylo vydáno tolik tisíc knih? Proč zůstává stále ukryta pravda? I poté, co jsem potkal mnoho jedinců ovlivněných Castañedovým dílem, stále doufám, že najdu některého ze žáků Castañedy, který jasně zprostředkuje metody jeho zkušeností a předvede osobně svůj duchovní pokrok. Castañeda nám dovoluje snít, ale již nám nenabízí návod na to, co udělat, aby se tyto sny staly skutečností: to je to, kde spatřuji příbuznost s kouřením marihuany v naší společnosti, obojí je tolik pomíjivé, nestálé, prchavé, svůdné a matoucí.
Rád bych také stručně zmínil vlivného Bhagwan Shree Rajneeshe, propagátora užívání marihuany a filozofie nerozlišující lásky. Vliv jeho knih jde ruku v ruce s inflací ega a je tím přesvědčivější pro jeho stoupence, čím neuvěřitelnější je. „Osvícený učitel“ neváhá rázně prohlásit: „Jsem začátkem zcela nového vědomí“, nic míň. Podle našeho pozorování, stoupenci Osha vykazují výrazné problémy v přizpůsobení v běžném životě a při léčebných ceremoniích s amazonskými rostlinami, jejich energie je narušená. Kouření marihuany a promiskuitní sexuální život jsou základní nástroje využívané Oshem ke svádění a přesvědčování nových žáků. Odpovídají typické západní tendenci, tedy konzumu, nevázanosti zaměňované se svobodou, úniku z útrpení a slepé oddanosti ke guruovi, který přejímá pseudootcovskou roli bez náležité odpovědnosti. Involuce prostřednictvím fúze a nerozlišování (speciálně v sexu) je v protikladu k vnitřní cestě jednotlivce směrem k individuaci (v jungovské teorii) a diferenciaci, jež nezbytně přichází skrze utrpení a osamělou konfrontaci se sebou samým.
Je velmi důležité si všimnout, že oba uvedení guruové, kteří hlásají ústup od materiálního světa, nejsou nijak zvlášť od peněz a materiálního blaha odtrženi.
Můžeme také zmínit užívání kouřené marihuany při rituálech brazilské církve Santo Daime, které se stalo předmětem rozkolu původní skupiny maestra Irineu, stimulujíce konflikty a soutěživost, jak nám svěřila jeho žena. Marihuana zde fungovala jako prvek rozdělení a zmatku, nafukující ego některých žáků a stupňující postupný rozkol: nyní existuje zhruba desítka různých sekt. Tato improvizovaná společenstva působí dojmem, že spíše reagují na poptávku obyvatel měst než, že by se zrodila ze skutečné iniciace ayahuaskou. Peruánští amazonští šamané, které známe, důrazně odmítají kouření marihuany při ayahuascových rituálech. Nicméně tradiční medicína je dynamická a vždy otevřená tomu obohatit se novými elementy, a tak v této oblasti povádí empirický výzkum za účelem objevit, jaké jsou schopnosti této posvátné rostliny. Používají k tomu svou metodiku, která spočívá jednoduše ve vstoupení do visionářského transu s připravenými entheogeny, a poté pomalém popíjení odvaru za účelem uzření ducha rostliny a zdvořilého vyjednávání s ním. Je jasné, že tato procedura vyžaduje zkušenosti a dostatečnou průpravu od učitelů, a nejen odvahu začátečníků.
Závěr
Obáváme se, že hlavní zastánci volného užívání marihuany mohou ve finále být těmi nejlepšími zprostředkovateli argumentů ve prospěch její prohibice. A to zejména důsledkem jejich chování, které nebere v potaz sociální riziko: nelze ignorovat, že dítě nebo adolescent není schopný užívat jakoukoliv látku bez průvodce, neboť ho to může zmást, učinit závislým a možná přivést k daleko závažnějším závislostem. Proto je neakceptovatelná její naprosto volná distribuce jakožto neškodného produktu nebo její slepá propagace. A obávám se, že mnoho dospělých v naší společnosti není na psychoemocionální rovině starší dvanácti let… Jakákoliv debata o její legalitě vyžaduje také v prvé řadě stanovení kritérií legitimity.
Pokud v této debatě poukazujeme na původní užití rostlin, je poctivé uvést, že podle starodávného učení by marihuana neměla být kouřena a že existují přesná pravidla pro její správné užívání. Dále by se mělo rozlišit mezi různými způsoby užívání marihuany: medicínským, rekreačním a náboženským. Každý z těchto způsobů vyžaduje rozdílný typ přípravy a různý kontext užití. Entheogeny mohou být aplikovány všemi výše uvedenými způsoby. Pokud připravujeme čaj na uklidnění, pak není vyžadován složitý a dlouhý rituál protože to, oč žádáme rostlinu, je efekt pouze na tělesné úrovni. Pokud ale žádáme rostlinu o učení, o odkrytí jemnohmotných světů, nebo o prozkoumání našeho podvědomí, pak se uvedený rituál doprovázený vnitřním přístupem ryzí vážnosti stává nezbytným k tomu, aby nebyl spuštěn proces, který způsobí škodu.
Marihuana není látka – termín, který jí objektivizuje a zbavuje její živé, energetické a duchovní dimenze. Je to především posvátná rostlina. Obvyklý způsob moderního užívání ji redukuje na jednoduchý produkt, což je typicky přístup západního materialismu. Právě v tomto bodě se setkávají striktní oponenti a zatrpklí obhájci: obojí rigidní přívrženci jedovatého materialismu, zástupci diktátorské mysli, zmateni ve skupině těch, jež zapírají svá srdce. K tomu Danielou moudře uzavírá: „Nepochopení jemnohmotné reality světa je příčinou toho, že se materialismus stal její obětí.“
Je na čase najít cestu, která by umožnila ochránit přístup k posvátným rostlinám, vytvářejíce podmínky pro přiblížení, které je respektující, kontrolovatelné, doprovázené a které zajišťuje neškodný a autentický duchovní zážitek. Při této „střední cestě“ neplatí motto „vše nyní, a bez námahy“, které vztyčují závislí, dokonalí představitelé této západní desakralizované společnosti. Toto motto typicky vystihuje závislé chování, psychický vzorec, který bohužel převládá mezi uživateli marihuany. Řešení je pozvolné, a ne bezprostřední, s cenou individuální i kolektivní, která zahrnuje pro každého i jeho kapku dobrovolně akceptovaného utrpení.
Literární zdroje:
Daniélou Alain, 1992, “Las divinidades alucinógenas”, Revista Takiwasi, Tarapoto, pp. 25-29.
Giove Rosa, 1996, “Medicina Tradicional Amazónica en el tratamiento del abuso de drogas : Experiencia de dos años y medio (92-94)”, CEDRO, Lima, 135p.
Mabit Jacques, 1992, “De los usos y abusos de sustancias psicotrópicas y los estados modificados de conciencia”, Revista Takiwasi, Tarapoto, pp.13-23.
Mabit Jacques, 1995, “El saber médico-tradicional y la drogadicción”, El Filósofo Callejero, No 7, Abril 1995, Santiago de Chile, pp.10-16.